Mikulášská

Tak u Fučíka, teda on už tam teď nestojí, naštěstí, ale tam kde stál, tam jsme se sešli. No a najednou k nám přišel Anděl z nebe, že prej čerti unesli svatého Mikuláše a jestli by svišti náhodou neměli trochu času a odvahy a nepomohli ho teda najít a zachránit. Svišti souhlasili... Nejdříve se děsili všeho, co bylo byť jen trochu červené nebo černé, ale nakonec statečně došli až k pavučině, kterou pro tuto chvíli obýval... Čert. Pěkně hnusnej. No a když se s Andělem domluvili, že jiná cesta do bezpečí prostě nevede jinudy než přes tu pavučinu, nebo aspoň v růžku pod pavučinou, rozhodli se svišti překonat tuto nepřekonatelnou překážku a Čert jim za odvahu rozdal nějaké sláďury a pod vedením Anděla pokračovali v cestě. Na dalším dětském hřišti, ti čerti jsou mi nějací hračičkové, čekal další, ještě odpornější Čert. A že prej tudy, přes tuhle lávku a pod touhle prolejzačkou a do tohodle domečku a pak že budou svišti moct jít. Tak svišti zdolali další překážky a už jim v cestě nic nepřekáželo. Hurá na obra, teda na svatýho Mikuláše. Našli ho pověšenýho na starém tisu, chudák tam visel a nemohl dolů, jen společnými silami ho mohli svišti přitáhnout, aby ho mohli odepnout. Ukázalo se, že všechny sviští síly prostě nestačí a tak to Anděl nějak ukecal s tim prvnim Čertem a dobro zvítězilo nad zlem a svatej Mikuláš a s ním i nadílka, byl zachráněn.
Tak si svišti rozdělili spravedlivě kořist a posilněni pokračovali do rodinného centra na letné, kde bylo připraveno promítání svištích filmů. Než je ale shlédli, zahráli si tradiční hru s krabičkou, co se posílá a když přestane hrát hudba, u koho se krabička zastaví, ten ji otevře a vylosuje si jeden úkol, například třikrát oběhnout velkého Kubu. Pak si rozdali dárky, drobně se občerstvili a začalo promítání. Když skončilo promítání, každý rodič, co přišel, vyfasoval příslušný počet svišťů a dvd s filmy a pak alou domů.
A fotky jsou zde

Stránky s oddílovými fotografiemi

Na vědomost se dává, že nyní máme na Picasaweb 10GB místa, takže pokud máte nějaké sviští fotky tak neváhejte a nahrávejte!

Oddělil jsem také sviští alba, takže na těchto stránkách uvidíme jen alba ze svištích výletů. Pokud se chcete znovu pokochat starými oddílovými fotkami, přejděte prosím na Oddíl Šipka.

Jestli budete případně nahrávat nějaké staré oddílové fotky, napište vždy do popisu alba "oddil" (bez uvozovek). Album se pak správně zařadí buď na sviští nebo oddílové stránky. Pro sviští alba nemusíte psát do popisu nic.

Dračí výlet

Pro zvídavé rodiče jsou fotky z dnešního výletu ke shlédnutí zde. Zápis přijde časem...

Program na podzim 2009

Zde.

Poklady :-)

Doporučuji vaší pozornosti další nahrané černobílé fotky. Série z Orlíku a pak nějaká diplomacie, na který jsem ani nebyla, netuším, kdy to bylo, tuším, že u Boreckejch, když tak tam někdo doplňte roky. Když si nedáte full screen, máte tam lupu a jde to docela dobře přiblížit. Objevila jsem ještě další skvosty, ale na webu nám ubývá místo, asi budeme muset nějaké dokoupit :-)
Tak jsem sem ještě něco vmáčkla, pravděpodobně je to Černá řeka, pokud ne, opravte mě.

Tábor 2009

Tak jsem v přestávkách mezi praním špinavého prádla zpracovala naše fotky, doufám, že další budou následovat, protože ty naše nezachycují vše, co se na táboře dělo. Dokud se zde neobjeví žádný zápis, jsou fotky v albu alespoň opatřeny popisky, většinou se týkají i fotek po nich následujících, tak se podívejte sem, do stejné složky přidali své fotky Tiší.
Abyste vy, co už jste nějaké fotky viděli, neměli v tom všem hokej, nahrála jsem fotky od Žábiny sem.
Ještě budou fotky od Horáce a Johanky a ty pak budou tady, zatím ještě ne, ale až budou, tak tam budou. A až si to všechno prohlídnete, nacpu to do jedný složky, ať se to nemotá.

Výlet po Praze vlakem i lodí

Trocha historie

Fučka 1990, pamatujete?



Jo, to sme byli ještě mladý... To sme byli dokonce mladší, než sme teď!

(Další fotky zde)

Video

Žer Anče, žer!


A z jiného pohledu se můžete podívat tady

Mšelý král

Tak nejdřív fotky, ty jsou zde.
Zápis bude přibývat postupně. Pokus o zvýšení návštěvnosti webu :-) Fotky nejdou úplně za sebou, jsou ze dvou foťáků (díky Šimone), ale oni vám svišti řeknou. Pokusím se ke každé připsat o co jde.
Tak cesta vlakem byla celkem v klidu, kupodivu nebylo úplně obsazeno. V Mělníce, kde jsme přestupovali a měli hodinu a půl, nás Čenda naučil novou bezvadnou hru, prý se na to těšil už od úterý. Hra se jmenovala Kopřivo, kopřivo a byla to vlastně hra na honěnou. Zabavila na dlouho. Pak nás ještě Viktorka naučila Přes zlaté jezero přejde ten, kdo má... světlé vlasy. Trochu pan Čáp ztratil čepičku, ale o hodně komplikovanější, takže bylo trochu nad naše síly to hrát. Ale zapomněla jsem zmínit jednu vypečenou hru z vlaku, kdy každý svišť dostal nějak barevnej papírek a když se řekla barva toho papírku, posunul se vlevo, kde buď bylo volno, nebo už tam někdo seděl. Když nastala zmíněná situace, sedl si mu na klín. To jsme se nasmáli.
Motoráček nás pak dovez do Mšena, kde jsme okoupili dětské hřiště před školou a snědli Šimonovy řízky. Když nám pan školník přinesl klíče, ubytovali jsme se v tělocvičně a rovnou svišti zkusili některá cvičební zařízení. Pak zase šli ven na hřiště, kde se až do úplného vyčerpání oddávali kolektivnímu vytváření hluku. Po večeři, měli jsme k dispozici učebnu vaření, luxus ze sedmdesátých let na půdě, si svišti vyčistili zoubky a hajdy do spacáků na žíněnky. No usnuli pozdě. O to dřív ráno vstávali :-(
Ráno jsme vyrazili na výlet. Dáša byla tak hodná a část svišťů převezla přes město, tak jsme se sešli až na hřišti. Tam jsme zahájili boj O mšelého krále. První disciplína byla houpačkový běh, neboli běhání přes výmoly na čas. Potom následovaly velmi úspěšné šlapačky, neboli chůze po kůlech. Naštěstí se zranili jen kluci Brožovi. Pod obří muchomůrkou si při svačince svišti zkusili odhadnout jak dlouho trvá minuta, kolik je 15 centimetrů a odhadnout délku 20 centimetrového klacíku. Zmíním taky soutěž zaměřenou na pozornost, která probíhala průběžně. Např, kolik lidí jsme potkali, kolik laviček, jaký byl letopočet na kameni... Pak jsme si udělali oheň a buřty, netuším proč, ale svišti mají pořád hlad. Na stejném místě jako loni jsme si pak zahráli na schovávanou. Buřty jsme zajedli zmrzlinou na náměstí. Pak už v tělocvičně a na dětském hřišti svišti nacvičovali nějaké divadlo a starší svišti, Ema, Háňa a Marek připravili menším bojovku, která se měla uskutečnit po večeři. Když jsme se navečeřeli, zahráli jsme si ještě hru Žer Anča, žer! Videozáznam pořízen, na Youtube uložen. Jeden házel kostkou a snažil se hodit šestku, když se mu to podařilo, vydal se na dlouhou cestu po židlích. Postupným rychlým přesedáváním se dostal až k talíři s brambůrkama, které jedl vidličkou. Jedl jen tak dlouho, dokud ho nějaký jiný nevyšoup. Chudák Vendulka a Rozárka, obrečely, že nestihly sníst ani sousto. Pak byla bojovka a pak šli spát.
Ráno vydrželi celkem dlouho. Po snídani, musím tímto poděkovat všem maminkám, co poslaly buchty, koláče, bábovky... jsme si zabalili, trochu uklidili, v tělocvičně ještě proběhli opičí dráhu a tentokrát hodný Horác nás po částech odvozil do bludiště u Mšena. Tam jsme se rozdělili na tři skupiny a ztratili se. Naštěstí jsme se zase našli, mohli spojit naše zásoby a pak pojíst. Zase. No a pak jsme běželi na autobus. Po cestě ještě házeli na Marčana a bzučeli. V autobuse jsme zabrali strategická místa vzadu. Mšelého krále získala Ema. Když nás autobus na nádraží Holešovice vyplivnul, byli jsme vařený. A tak jsme se vařený a smažený rozešli do svých studených domovů.

Ďábelsky militantní výlet do Ďábličáku

Než se nahrají fotky, napíšu ve stručnosti, jak jsme se měli. DOBŘE. Fotky jsou tady.
Sešli jsme se na Ládví a snažili jsme se přesvědčit sviště, že je opravdu hloupost ničit ty pistolky a samostříly dřív, než si s nima zahrajeme nějakou hru. Měli jsme totiž obavy o kvalitu výrobků, což se tedy ukázalo jako neopodstatněné, až na jeden zlomený samostříl a ztrátu tří nenahraditelných nábojů, všechny zbraně vydržely funkční.
Po cestě jsme si zahráli takovou vypečenou Foglarovku. Svišti se snažili ztratit klacík. U toho se ovšem snažli přistihnout někoho jiného, aby jemu se klacík ztratit nepodařilo. Vyhrál asi Kuba, kterej ztratil klacík dřív než Horác podrobně vysvětlil pravidla a pak ztratil myslím asi pět klacíků. Na Kobyliské střelnici jsme se teda dlouho nezdrželi, moc se nám tam nelíbilo, navíc jsme se tam moc nehodili. Hned co jsme vlezli do lesa, svišti chtěli svačit a střílet, takže jsme to zapíchli asi po třechstech metrech, kde jsme svišťům, zatímco svačili, museli vytvořit pyramidu z plechovek, na kterou potom stříleli. Matyášovi se dokonce podařilo pokácet celou pyramidu jednou střelou. Špatně si ovšem nevedl nikdo. Potom jsme se přesunuli hlouběji do lesa, kde jsme hráli na schovávanou a Robert mezitím vytvořil střelnici jak na pouti. Visela tam spousta dobrot, které většinou šly pro svou velikost pohodlně trefit. Mikuláš si ovšem vybral bonbony, které na střelnici stály a sestřelit se mu je nepodařilo.
Následovala hra, na kterou se svišti těšili nejvíc. Obměněná hra na máje. Rozdělili se na dvě skupiny. Na Piráty a na Čechy, podle vlajky, kterou někde schovali. Druhá družina se jí snažila zmocnit. Důležitou roli hrály zbraně. Kdo byl trefen, šel si výměnou za drobný úkol obnovit život. Intoš neumí vyjmenovaná slova po v. V jednu chvíli se sešly Dorotka, Majda a Terezka a vytvořily krásné trio zpívající Skákal pes. Už si nepamatuji, která družina vyhrála, ale skončilo to 2:0. Konvoj vezoucí strašně důležitou věc (kus dřeva) svišti projít vytyčeným úsekem nenechali a zcela bez zábran a strachu nás postříleli. Na dětském hřišti jsme se nasvačili, jak jinak, aby měli svišti sílu na hru na shnilé švestky a hrušky. Potom si zacvrnkali kuličky. Proběhla taky jedna neorganizovaná přestřelka s opevněním. Po cestě na metro jsme si ještě zahráli na konvoj a Komár čára čokoláda čaj rum bum. Svišti nejen že museli zastavit, když se ozvalo bum, ale navíc nesměli stát na čáře. Dobrá obměna :-) A zabráni do hry jsme si ani nevšimli, že už máme být na srazu s rodiči, takže jsme pak pospíchali. Ačkoliv nebylo moc teplo, nesvítilo sluníčko, tak nám bylo hezky.

VIDEO: Výlet posázavským pacifikem za vlky

Posázavským pacifikem do ... Vlčí rokle

Kdyby se dneska našel někdo, koho zajímají aktuální fotky, tak jsou k nahlédnutí zde. Zápis dodělám někdy později, až u toho budu mít co pít. Maucta
Na nádraží Braník jsme se sešli celkem brzo ráno a to v opravdu rekordním počtu. Odjeli jsme vlakem do... po cestě k velkému pobavení všech cestujících svišti zpívali Severní vítr je krutý (vlčí tematika) někdo trefně poznamenal, že to zní spíš jako vlčí vytí než zpěv. Vzhledem k tomu, že ve vlaku nefungovalo nouzové osvětlení, všechny tunely po cestě si svišti moc užili.
Když jsme vylezli z vlaku a vydali se na pochod, narazili jsme na posed a nemohl by to být sviší výlet, aby na něj všichni nechtěli vylézt. Takže byla provedena zatěžkávací zkouška a uděleno povolení pro ztékání posedu. Na další zastávce se zjišťovalo, kdo ze svišťů má lepčí vlčí předpoklady a to při hře na vlka (známou spíše jako na piráta, případně pasáka), kde bylo potřeba prokázat dobrý sluch a při následování provázku omotaného kolem stromů zase dobrý hmat a obratnost. Jako obvykle se pár svišťů omylem vrátilo na začátek, takže píšťalku na konci našli později. Mezitím tak nějak pořád pršelo, poprchávalo, no prostě počasí, že by ani vlka nevyhnal.
Mezi tím svišti samozřejmě nepřetržitě svačili.
Na další zastávce se testoval vlčí čich. Úkolem bylo se zavázanýma očima poznat co nejvíce vůní. Teda vůní, prostě měli poznat, že to k čemu čmuchaj je chleba, pomeranč, jehličí, čaj a syrečky. Postupně. No a pak jsme narazili na vlčí stopu, což bylo vzhledem k blízkosti Vlčí rokle nasnadě. Svišťům se povedlo vlka vystopovat a na místě se poučili, že není vždy až tak důležité být někde v něčem první, neboť podle vlčích zákonů ten nejrychlejší ostrouhá.
A pak už jsme měli co dělat, abychom obvyklým svištím tempem stihli vlak a protože svišti tentokrát zrychlili, stihli jsme si dát na nádraží i pití.
A pak jsme ve vlaku, v teple úplně zčervenali a někteří ztuhli. Svišťům se rozdaly odměny a všichni byli spokojený.
Tož zase příště.

S ježdíkem za Šárkou

Tak hned ráno se ukázalo, že ježdíky bychom asi nevyužili, tak jsme se rozhodli, že za Šárkou půjdem radši s bruslema. Někdo se to dozvěděl, někdo ne. Slezli jsme z kopce a hledali nejlepší místo, kde bychom mohli bruslit. Když jsme našli místo, Piskoř někde vypůjčil hrablo, udělali s Intošem akurátní hřiště, tak nastala akce kulový blesk. Dali jsme na hromadu všchny brusle a snažili se každému nějaké přidělit. Nakonec jediný, kdo měl vlastní brusle byl Kuba a Matyáš. Tak začněme od Terezky, ta měla nějaký brusle, co jsme měli doma v šuplíku. Její brusle měla Dorotka, Dorotčiny brusle měl Mikuláš, Mikulášovy brusle měla Háňa. Moje brusle měl Marek V., no co, v těch 43 mu to docela šlo a Marek měl Jírovy brusle, taky takový nějaký ploutve. Jo a ještě Intoš měl svoje. A když se všechny ty brusle konečně nazuly a zavázaly, začal hokejový match.
Všichni srdnatě bojovali, s protivníkem, hladem, nudlema, bruslema, zimou a nakonec zvítězila radost ze hry a dobrá nálada.
Obdobou eskymácké honičky ve sněhu je medvědí honička na ledu a na bruslích. Úkolem je neopustit dráhu a zároveň se nenechat chytit ledním medvědem.
Když jsme byli zahřátí, dali jsme si první svačinu a pak se svišti snažili uzlovačkou srazit míč z tyče. Nejednalo se o improvizaci, jak jsem se domnívala, ale byla to nějaká regulérní hra od Zapletala...
Pak jsme zase zabloudili a když jsme došli, kam jsme chtěli, zase jsme si chtěli někudy zkrátit cestu... No, zašli jsme si. Takže chudák Horác, který se s námi chtěl sejít, neměl šanci, neboť jsme sami netušili, kde jsme.
Jestli znáte nejstudenější koupaliště ve střední Evropě, tak teď bylo ještě studenější než v létě. No a u něj si svišti zahráli takovou tu hru, co si nelze zapamatovat její jméno. Jeden běží od jednoho míčku k druhému a mezitím se ostatní snaží ho vybít.
No a pak jsme vařili polívku, maso na talíři... Nejobávanější byl řízek (Žábina) nejrychlejší a skoro vždycky se trefil. Nejopomíjenější byl poridge (Piskoř) asi se ho snažili svišti vytěsnit. Takže zde následuje výčet... Dorotka - špagety s kečupem, Terezka - knedlík, Kuba - zapečené brambory, Marek - pečené kuře, Žábina - obávaný řízek, Háňa - škubánky, Matyáš - svíčková, Mikuláš - pizza, Marek - teď si nemůžu vzpomenout, Intoš taky ne, vymáčknem to zítra z kluků. Intoš - topinka, Piskoř - poridge, Nika - švestkovej kompot. Tipy pro maminky, co mají dětem vařit. No a když jsme navařili a najednli se, prchali jsme na tramvaj a na Dejvické rozdali brusle a sviště a jeli domů. A fotky zde

Program na jaro 2009

K dispozici zde.

Hra po Vyšehradě

Tak jsme vám takhle jednou šli na Vyšehrad a představte si, nikdy jsem si toho nevšimla, ale vyrostly tam čtyři přístavy. Antverpy, Sevastopol, Saint Tropez a Sydney. Tyto čtyři přístavy spolu čile obchodovaly a snažily se vydělávat na nebohých obchodních lodích, které vozily zboží tam a zpátky a taky občas někam jinam. Čím vícekrát bylo nějaké zboží procleno, tím mělo větší hodnotu.
Nebohé obchodní lodě se občas staly kořistí pirátů. Ti jim sebrali všechno zboží a někde ho potajmu ukryli, nejlepší skrýš asi byla v krabičce od cigaret v odpadkovém koši. Na pořádek na moři dohlížely torpédoborce, které občas nějakého piráta chytily a obraly o všechno zboží, co měl u sebe, případně hledaly tajné skrýše. K velikému překvapení, těsně, ale přece, vyhráli piráti, ale tak už to asi na světě chodí.
Po svačině jsme se stali obětí přepadení, kdy se svišti domluvili a všichni najednou na nás zaútočili sněhovými koulemi, kdo neuměl házet, vyráběl koule pro ty, kteří měli mušku lepší.
Potom jsme se vydali prozkoumat pevnostní valy hradu Všehradu. Pevnostní valy byly z větší části opatřeny spojovacími chodbami a kasematy, sloužícími jako sklady střeliva a potravin. Největší z těchto prostor, dnes zvaná Gorlice (330 m², výška 13 m) se nachází v nitru bastionu č. 33. Tam jsme nešahali na originály soch z Karlova mostu a protože tam byla krásná akustika zazpívali svišti pár písní. Po cestě zpátky paní průvodkyně zhasla a my museli tmavou chodbou, k orientaci nám musely stačit drobné prosvětlovací otvory ve stropě.
A protože byla trochu zima, dali si svišti ještě závod v bludišti. Někteří se zahřáli opravdu hodně, neboť se uprostřed někde zamotali a běželi zpátky, tak to měli dvojitě.
No a pak jsme šli domů. Fotky jsou tady