Kuba a Terezka se překřikují, máma zapisuje:

Byli jsme na svištím vejletu. Nejdřív jsme jeli vlakem, pak jsme šli pěšky. Dlouho.
Dlouho jsme šli do kopce asi 100 nebo 1000 metrů vysokýho a došli jsme do takovýho lomu, co se podobá spíš nádraží. Tam jsme čekali a pak nás odvez malej dětskej vláček a pak jsme jeli nazpátek. Ten vláček nás zavezl jako pod skálu a tam byla taková vyhybka, mašina na ní najela, odpojila se od Terezčinýho vagonu, zajela za nás a připojila se k mýmu vagonu. Celkem tam byly 3 vagony. Byli tam Svišti i cizinci z jinejch zemí. Anglický nebo japonský. A pak jsme šli pěšky do tunelu, ve kterým jsme šli a koukali na stovky mašin a jednu sanitku, který příští sobotu všechny vyjedou. A pak jsme šli a uviděli jsme gong. Hagenův. Terezka: „Já jsem si nezazvonila. Oni volali potom Hagene, přijď si pro mě, a já jsem se bála.“ Kuba si zazvonil třikrát. Hagen ale nepřišel. Terezka: „On byl jenom z kosti a ta kost se hejbala.“ A viděli jsme netopýra. Terezka jednoho a Anča dva. Pak jsme šli na autobus a jeli jsme domů. Terezka nejvíc šla s Vendulkou a Vednou. Kuba nejvíc s Mikulášem, Matýskem, Štěpánem, Markem a Vaškem. Ještě tam byly Dorotka, Anča a Majda. Mazalka tam nebyla.
Terezka: „Líbilo se mi tam, i když jsme tam nespali.“
(zapsáno 18.10.2008)

Jak jsme šli za Hagenem

Již ve vlaku k nám přistoupil nějakej jinej oddíl, trochu jsme se báli, abychom nevystoupili s menším či větším počtem svišťů. Ale vše dobře dopadlo a mohli jsme se vydat z Loděnice nahoru do kopce. Svišti nedostali povolení hned ve vlaku vybalit svačinu, tak pořád škemrali, že už mají hlad, že už chtějí svačit, ať už je svačina. Tak jsme v půlce kopce vyměkli a svačinu jsme povolili.
Pak jsme pokračovali do kopce nahoru. Všichni vzorně šlapali. Nikdo si nestěžoval, že ho bolí nožičky, jen občas někdo chtěl zase svačit. Po cestě jsme byli nuceni dobýt průsmyk, jelikož byl obsazen nepřátelskými hordami. Vše naštěstí skončilo pouhým jedním lehkým zraněním.Když jsme dobyli průsmyk, pokračovali jsme v sápání. Pak už to byl jen kousíček k Solvayovým lomům. Přišli jsme přesně na prohlídku. Nejdřív jsme si prohlídli muzeum a pak vláčkem odjeli na okružní jízdu. Skončlili jsme u štoly, kde se podle pověsti skrýval Hagen. Někteří odvážní svišti dokonce zazvonili na Hagenův zvon. Doufám, že se příští rok sejdeme na podzimním výletu v plném počtu :-).
Pak zase svačina, měli tam ovšem trochu velký nábytek. No a pak už jsme jen pospíchali na autobus, aby nám neujel. Naštěstí jsme si ho nadběhli, tak jsme měli ještě než přijel chvilku času na fotbálek se dvěma, případně třema míčema. Vyhráli čepičáři.
No a v autobuse usnul vyčerpáním pouze Robert, tak jsme zvládli předat svistě rodičům na Zličíně v celkem čerstvém stavu.
Takže příště už chci, mohu, dovedu... ať ty výlety končí stejně. Že bylo krásně jsem ani nepsala, je to z fotek patrné a ještě byste záviděli, že jste s námi nebyli.

Z Terezčina deníku

Byla jsem na dvoudenním výletě a bylo to tam moc príma. Jedli jsme tam gulášovku s bramborama a ještě buřtama a poridž s kakaem a kořicí a cukrem.
Pili jsme tam vodu a jahůdkovej čaj. Spali jsme na půdě, tam byly matrace.
Měli jsme s sebou baterky. Vedle mě spal Kuba a z druhý strany Ema. Naproti spal Mikuláš a Matyáš, proti Markovi. Nejvíc jsem tam kamrádila s Mazalkou a s Vendulkou. Hráli jsme tam hru "Na dvoře a krále". To se hrálo, že někdo musel chytit míč a když ho nechytil, tak musel doběhnout nebo se natáhnout.
A když vyběhne, tak tam někdo, jestli chce, může skočit mu. Taky jsme hráli hru na opice. To někdo musí vylízt na strom nebo - kdo to nezvládne - tak se někam schová a někdo, kdo chce, tak pyká. Já jsem vylezla na jeden stromeček úplně sama. Dolu mi pak pomáhal ňákej dospělák. Dělali jsme dva ohně. Na jednom ohni se zpívalo a na tom druhým ne. Na kytaru hrál Intoš. Hrál Teď jsem já u kormidla. Ale taky spoustu, který jsem neznala. Domů jsme šli nejdřív pěšky a potom autobusem.


Terezka

P.S.: Kuba i Terezka přijeli fakt nadšený. Oba měli hroznej hlad, tak jsem je chtěla vzít za odměnu k mekovi, ale přesvědčili mě, že pojedeme domů a že mi Terezka ukáže, jak jí poridž, protože jim děsně chutnal. Museli jsme se kvůli tomu stavit v Bille a koupit skořici. Uvařila jsem poridž, oba si ho notně posypali skořicí, cukrem a kakaem. Kuba ho samozřejmě snědl. Terezka snědla dvě malinký lžičky a pravila: "Hmmm. To je tak strašně dobrý, že to ani nebudu jíst. Ale je to fakt dekalitesa!"