Putování vyschlým mořem do Radouně

Ráno na srazu trochu pršelo, což tedy většinu účastníků moc nepotěšilo, ale než jsme se nadáli, sluníčko vysvitlo a svišťům nestačily batůžky na vrstvy, co museli odkládat. Odpoledne už bylo vyloženě horko. Po cestě svišti doprovázeni Horácem a Intošem hráli různé dovednostní hry a hlavně hádali hádanky. Například, jedna velmi zapeklitá. Má to křídla jako moucha, létá to jako moucha, vypadá to jako moucha, je to moucha. Co je to? A ještě mnoho dalších. Za každou správnou odpověď nebo splněný úkol dostali svišti jedno malé vzácné svítící céčko. Protože množství kroků některých malých nožiček neodpovídalo síle a výdrži, byli svišti nablíženi k cíli auty. Na zahradě už byly postavené stany a rovněž pár velkých svišťů. A taky pár úplně malých svišťů. Když se svišti ubytovali, byla večeře, pekli se buřty, sýry, chleby a po pár písničkách se šlo spát. Najednou vůbec nebyli unavení. A ráno v šest už zase vůbec nebyli unavení... Po snídani si svišti zabalili, na řadu přišly další hádanky, mezitím tedy někteří svá těžce získaná céčka poztráceli, jiní, šťastní je nalezli.
Také v neděli svišti museli ukázat, co v nich je a poměřovali své síly při skocích do dálky, přetahování, vytahování dědka Řepy. No a po obědě se svišti naložili do aut, odvezli kousek blíž k vlaku a šli vejletem na vlak, který stihli a dokonce si po cestě i zahráli oblíbenou, některými ne úplně pochopenou, hru na krále a dvořeníny. Kdo se chce podívat na fotky, jsou tady.

ZOO

Tak jsem se konečně dostala ke stažení fotek z foťáku, kdo bude chtít, nechť se podívá sem.
Byla krásná první teplá neděle a tomu odpovídalo i množství lidí, které se vydalo do ZOO na procházku. Svišti měli za úkol přijít v masce nějakého zvířete, což jim později umožnilo zahrát si hru, při které se snažili dát se dohromady s jinými svištími zvířátky podle vybraného kritéria. Například udělejte skupinky podle toho, co žerete, jaké a nebo kolik máte nohou, čím jste porostlí a tak podobně až nakonec udělali potravní řetězec, v němž úplně mimo byl slon. Potom si dali opravdickou malou svačinku, což Tondu přimělo k tomu, aby vyndal kus pečeného kuřete. Potom jsme koukali spolu s milionem lidí na krmení tučňáků, ale svišti byli malý a šikovný a tak se nacpali dopředu a všechno viděli. Zjistili jsme, že přesunout tolik svišťů od jednoho výběhu k druhému, bez toho, aby se promíchali s cizími a nadobro ztratili, je nadlidský úkol, tak svišti vybalili uzlovačky, které jsme svázali a vždycky jeden dospělý dostal za úkol držet lano vepředu a druhý vzadu a všichni svišti někde mezi nimi. Nevím jak je to možné, ale ten, který šel vepředu, si vždycky stěžoval, že ačkoli se jde šnečím tempem, je potřeba velmi táhnout.
Protože se stala v zoo jedné staré želvě nehoda a po zoologické zahradě poztrácela svoje malé želvičky, byli svišti požádáni, aby se je snažili najít. Místa výskytu, kde se roztržitá želva pohybovala byly vyznačeny na mapě.
Po cestě jsme občas viděli i nějaká zvířata, trochu jsme svačili a ještě hráli nějaké hry. Místo avizovaného krmení varanů viděli svišti krmení želv a vyslechli si přednášku o pavoucích, kteří do zoo přicestovali omylem s krmením, ale zalíbilo se jim tam a teď mají svoje vlastní terárium. Na konec jsme spěchali na komentované krmení vlků, což bylo jen komentování a žádné krmení, ale paní byla moc milá. Terezce se podařilo upustit masku do výběhu, což oplakala, ale nedalo se vůbec nic dělat. U východu svišti dostali za odměnu, že staré želvě všechny želvičky pochytali, každý jednu malou do opatrování. No a pak jsme se nevešli do jednoho, druhého, třetího autobusu. Nakonec se nám zadařilo a dojeli jsme na nádraží holešovice. A velmi unavení jsme se rozjeli do svých domovů.