Video

Žer Anče, žer!


A z jiného pohledu se můžete podívat tady

Mšelý král

Tak nejdřív fotky, ty jsou zde.
Zápis bude přibývat postupně. Pokus o zvýšení návštěvnosti webu :-) Fotky nejdou úplně za sebou, jsou ze dvou foťáků (díky Šimone), ale oni vám svišti řeknou. Pokusím se ke každé připsat o co jde.
Tak cesta vlakem byla celkem v klidu, kupodivu nebylo úplně obsazeno. V Mělníce, kde jsme přestupovali a měli hodinu a půl, nás Čenda naučil novou bezvadnou hru, prý se na to těšil už od úterý. Hra se jmenovala Kopřivo, kopřivo a byla to vlastně hra na honěnou. Zabavila na dlouho. Pak nás ještě Viktorka naučila Přes zlaté jezero přejde ten, kdo má... světlé vlasy. Trochu pan Čáp ztratil čepičku, ale o hodně komplikovanější, takže bylo trochu nad naše síly to hrát. Ale zapomněla jsem zmínit jednu vypečenou hru z vlaku, kdy každý svišť dostal nějak barevnej papírek a když se řekla barva toho papírku, posunul se vlevo, kde buď bylo volno, nebo už tam někdo seděl. Když nastala zmíněná situace, sedl si mu na klín. To jsme se nasmáli.
Motoráček nás pak dovez do Mšena, kde jsme okoupili dětské hřiště před školou a snědli Šimonovy řízky. Když nám pan školník přinesl klíče, ubytovali jsme se v tělocvičně a rovnou svišti zkusili některá cvičební zařízení. Pak zase šli ven na hřiště, kde se až do úplného vyčerpání oddávali kolektivnímu vytváření hluku. Po večeři, měli jsme k dispozici učebnu vaření, luxus ze sedmdesátých let na půdě, si svišti vyčistili zoubky a hajdy do spacáků na žíněnky. No usnuli pozdě. O to dřív ráno vstávali :-(
Ráno jsme vyrazili na výlet. Dáša byla tak hodná a část svišťů převezla přes město, tak jsme se sešli až na hřišti. Tam jsme zahájili boj O mšelého krále. První disciplína byla houpačkový běh, neboli běhání přes výmoly na čas. Potom následovaly velmi úspěšné šlapačky, neboli chůze po kůlech. Naštěstí se zranili jen kluci Brožovi. Pod obří muchomůrkou si při svačince svišti zkusili odhadnout jak dlouho trvá minuta, kolik je 15 centimetrů a odhadnout délku 20 centimetrového klacíku. Zmíním taky soutěž zaměřenou na pozornost, která probíhala průběžně. Např, kolik lidí jsme potkali, kolik laviček, jaký byl letopočet na kameni... Pak jsme si udělali oheň a buřty, netuším proč, ale svišti mají pořád hlad. Na stejném místě jako loni jsme si pak zahráli na schovávanou. Buřty jsme zajedli zmrzlinou na náměstí. Pak už v tělocvičně a na dětském hřišti svišti nacvičovali nějaké divadlo a starší svišti, Ema, Háňa a Marek připravili menším bojovku, která se měla uskutečnit po večeři. Když jsme se navečeřeli, zahráli jsme si ještě hru Žer Anča, žer! Videozáznam pořízen, na Youtube uložen. Jeden házel kostkou a snažil se hodit šestku, když se mu to podařilo, vydal se na dlouhou cestu po židlích. Postupným rychlým přesedáváním se dostal až k talíři s brambůrkama, které jedl vidličkou. Jedl jen tak dlouho, dokud ho nějaký jiný nevyšoup. Chudák Vendulka a Rozárka, obrečely, že nestihly sníst ani sousto. Pak byla bojovka a pak šli spát.
Ráno vydrželi celkem dlouho. Po snídani, musím tímto poděkovat všem maminkám, co poslaly buchty, koláče, bábovky... jsme si zabalili, trochu uklidili, v tělocvičně ještě proběhli opičí dráhu a tentokrát hodný Horác nás po částech odvozil do bludiště u Mšena. Tam jsme se rozdělili na tři skupiny a ztratili se. Naštěstí jsme se zase našli, mohli spojit naše zásoby a pak pojíst. Zase. No a pak jsme běželi na autobus. Po cestě ještě házeli na Marčana a bzučeli. V autobuse jsme zabrali strategická místa vzadu. Mšelého krále získala Ema. Když nás autobus na nádraží Holešovice vyplivnul, byli jsme vařený. A tak jsme se vařený a smažený rozešli do svých studených domovů.