Kosmický výlet

Sešli jsme se na Smíchovském nádraží a bylo nás jako psů. Z hrůzy, že se nevejdeme do autobusu, zabrali jsme poměrně včas celé nástupiště. 23 svišťů, 8 dospělých, jeden kočár a Anýz. Když autobus přijel, ukázalo se, že nástupiště bylo sice plné lidí, ale ti čekali na úplně jiný autobus. Dan v autobuse okamžitě usnul, což nás všechny dost překvapilo. Když jsme se vypakovali na Zbraslavi z autobusu, museli jsme najít červenou značku. U kapličky svišti museli samozřejmě hned svačit, jsou totiž neobyčejně žraví. Po svačině každý obdržel jeden supertajný předmět, který musel donést bez toho, aby ho někdo spatřil, až na druhou kosmickou stanici. Protože jsme se ocitli na neznámém území, bylo potřeba velmi opatrně projít, aniž by si nás nějaký mimozemšťan dal k obědu. Takže jsme se museli neustále schovávat. Pro jistotu jsme měli na hlavě i ochranné přilby. Pozornosti jedné mimozemšťanky jsme se ovšem nevyhnuli, byla nějaká nervozní a i když s sebou měla nějakého nadpozemského domácího mazlíčka, sršely z ní akorát blesky. Ještě že jsme měli ty helmy.
Po krátké chůzi jsme v lese našli místečko jako stvořené pro různé honičky s kosmickou tematikou. Když se svišti dostatečně unavili, dali jsme se opět do pohybu. Zaskočila nás rozdvojka na cestě, proto jsme se rozdělili a mladší, starší, no prostě ti, co jim již mnoho sil nezbývalo, šli kratší cestou a odpustili si výhled z vyhlídky a ti odolnější si prohlédli panoramata. Sešli jsme se u posedu, kde jsme narazili na dalšího mimozemšťana. Tahle planeta byla nějaká nehostinná. Chtěl po nás občanky a tak. Byl velmi nerudný. Naštěstí jsme se ubránili jeho negativním paprskům, které nás nezahnaly, nezneškodnily, jen malinko přiotrávily.
Zahráli jsme si potom ještě v lese hry s míčem, tentokrát už bez ochranných kosmických pomůcek, neboť většinou vzaly za své při prvních hrách.
Na autobus zpátky jsme překvapivě přišli s hodinovým předstihem, tak jsme ještě chvíli okupovali dětské hřiště a dokonce se nám podařilo ho opustit v původním stavu, nepoškozené.
Vzhledem k tomu, kolik nás bylo považuji výlet za úspěšný v tom, že nebyly žádné úbytky :-)
Trochu fotek je zde, ale nebylo moc světla, tak jich není tolik, ty ostatní byly takové nijaké.

A další fotky z Habsburského výletu...

...zde.

Habsburský výlet

Fotky zde.

Program na podzim 2011

K nahlédnutí zde.

Fotky ze zahajováku

Zde jsou první fotky ze zahajováku od V(i/y)k(i/y)ho: Zahajovák 2011

Tábor

Milí svištíci a rodiče. Pár fotek z tábora najdete zde a Johanka vložila své fotky sem.

Rýžování zlata

Tak jsme se sešli v hojném počtu a vyrazili vstříc zlaté horečce. Přes hory a doly jsme se dostali do Studené, kde byla otevřena štola svatého Josefa. Svišťů bylo tolik, že se nevešli do jedné skupiny, tak to bylo trochu nadlouho, ale zase dostali moc pěkné hazuky a helmy. Ve štole byla hrozná zima. Jinak nevím, co tam bylo, protože tam byly nízký chodbičky, tak jsem tam ani nešla. Jak svišti postupně vylézali ze štoly, ze svých batůžků vyndavali rýžovací talíře a snažili se, opravdu poctivě něco najít. Bohužel musím konstatovat, že výprava byla neúspěšná a to i přes to, že jim tam Gábina pro jistotu naházela takové hezké skleněné kamínky. Nenašli ani jeden. když už jsme byli všichni mokří a zmrzlí, uklidili jsme pánvičky a vydali se k vlaku, abychom ho stihli. Bylo tři hodiny do odjezdu a měli jsme před sebou ještě tři kilometry, což bylo tak akorát. Po cestě nás zastihla šílená bouře, někteří neměli pláštěnku, takže jsme se schovali pod obrovským stromem. Ne na vyvýšeném místě, nejsme praštění. Tam svišti pro ukrácení dlouhé chvíle hráli hru s míčem a když přestalo pršet, vyrazili jsme k nádraží. Na nádraží jsme dojedli poslední zbytky, protože jinak se samozřejmě svačilo skoro celou cestu, jako vždycky. A když byli svišti najedení, hráli hru se stočenými novinami. Nakonec jsme v různém stupni vyčerpání nasedli do vlaku a odjeli domů. Nějaké fotky jsou zde.

Zbraslav

Sešli jsme se na nádraží v Bráníku a bylo tam teda opravdu hodně svišťů. Někteří tam teda nebyli, protože mysleli, že je sraz až v deset :-) ale i ti nás nakonec sehnali a dohnali. Ve vlaku moc milá průvodčí chtěla doklady, že těm malejm svišťům není ještě deset, tak to mě pobavilo a dělala jsem trochu natvrdlou, pak to nevydržela a odešla.
Bylo krásně a tak jsme vyrazili směrem k zoo. Po cestě probíhala soutěž, kdo si zapamatuje víc zvířátek z celé zoologické zahrady. Nakonec jsme dorazili k ohništi a svišti dostali za úkol po družinách nanosit dříví na ohýnek. Vyhrály všechny družiny, jedna měla největší hromadu ale nenalámanou, druhá měla střední hromadu středně nalámanou a třetí skupina měla nejmenší hromadu, ale nejlépe nalámanou. Společnými silami rozdělali svišti oheň a upekli si buřtíky z domova. Když jsme se dosyta najedli, vyrazili jsme směrem vzhůru. Potom svišti hráli oblíbenou hru na piráta, kdy pirát sedí se zavázanýma očima, hlídá poklad a všichni se k němu snaží připlížit. Na koho pirát ukáže, musí se vrátit na začátek. Následovala velmi oblíbená hra cukr káva limonáda a musím říct, že pozice ve kterých svišti končívali, byly opravdu neskutečné. Vynikaly obzvlášť Róza, Nella a Terezka.
Potom jsme pokračovali směrem na Závist a po cestě hráli hru povodeň, bomba a nálet. Když nějaký velký svišť zavolal povodeň, bylo nutné do desti najít nějaké vyvýšené místo, aby si vás povodeň neodnesla. Když se ozvalo nálet, bylo potřeba se ukrýt a když bomba, padnout k zemi. Zabráni do hry ztratili jsme značku, takže jsme se museli sápat do prudkého kopce, kde kvetlo něco hrozně zvláštního, protože jsme měli všichni úplně zelené boty.
Na Závistském hradišti jsme se nasvačili, jak jinak, svišti totiž svačí neustále. když si naplnili břicha, zahráli si hru na krále. Na místě ministra nejdéle setrval Hubert a když se svišti začali rozčilovat, že se ani nehne, že tam furt stojí, celkem rozumně se ohradil, že tam musí stát, když na něj nikdo zatím neházel ten míč.
No a pak jsme měli, jako vždy naspěch, poněvadž průměrná sviští rychlost je kilometr za hodinu. Takže jsme s velikým vypětím ušli celé čtyři kilometry, což zmohlo hlavně starší část výpravy. Ale vlak jsme stihli a dokonce si svišti ještě proběhli opičí dráhu na dětském hřiši nad nádražím. No a ve vlaku po mně pan průvodčí chtěl doklady, že malým svišťům není deset, ale zvolila jsem osvědčenou taktiku a vyšlo to.
No a pak jsme se rozešli úplně ucaprtaní do svých domovů. Ještě že bylo tak krásně a teplo. Děkujeme velkým svišťům, že se snažili a odvedli svůj první výlet.
A fotky zde

Hokejový výlet II

Zdá se, že počasí nám není nakloněno. Led ve Lhotě se jeví býti nezpůsobilým. Takže brusle můžete nechat doma, hokejový zápas se odehraje na pevném povrchu s tenisákem.

Hokejový výlet

Zatím to vypadá, že počasí přeje, takže ledu by mohlo být dost. Hokejky a brusle zřejmě vybereme od svišťů na srazu a na místo dopravíme vozem. Vše se ale může změnit, proto nadále sledujte tyto stránky!