Hra po Vyšehradě

Tak jsme vám takhle jednou šli na Vyšehrad a představte si, nikdy jsem si toho nevšimla, ale vyrostly tam čtyři přístavy. Antverpy, Sevastopol, Saint Tropez a Sydney. Tyto čtyři přístavy spolu čile obchodovaly a snažily se vydělávat na nebohých obchodních lodích, které vozily zboží tam a zpátky a taky občas někam jinam. Čím vícekrát bylo nějaké zboží procleno, tím mělo větší hodnotu.
Nebohé obchodní lodě se občas staly kořistí pirátů. Ti jim sebrali všechno zboží a někde ho potajmu ukryli, nejlepší skrýš asi byla v krabičce od cigaret v odpadkovém koši. Na pořádek na moři dohlížely torpédoborce, které občas nějakého piráta chytily a obraly o všechno zboží, co měl u sebe, případně hledaly tajné skrýše. K velikému překvapení, těsně, ale přece, vyhráli piráti, ale tak už to asi na světě chodí.
Po svačině jsme se stali obětí přepadení, kdy se svišti domluvili a všichni najednou na nás zaútočili sněhovými koulemi, kdo neuměl házet, vyráběl koule pro ty, kteří měli mušku lepší.
Potom jsme se vydali prozkoumat pevnostní valy hradu Všehradu. Pevnostní valy byly z větší části opatřeny spojovacími chodbami a kasematy, sloužícími jako sklady střeliva a potravin. Největší z těchto prostor, dnes zvaná Gorlice (330 m², výška 13 m) se nachází v nitru bastionu č. 33. Tam jsme nešahali na originály soch z Karlova mostu a protože tam byla krásná akustika zazpívali svišti pár písní. Po cestě zpátky paní průvodkyně zhasla a my museli tmavou chodbou, k orientaci nám musely stačit drobné prosvětlovací otvory ve stropě.
A protože byla trochu zima, dali si svišti ještě závod v bludišti. Někteří se zahřáli opravdu hodně, neboť se uprostřed někde zamotali a běželi zpátky, tak to měli dvojitě.
No a pak jsme šli domů. Fotky jsou tady