Jak to viděl Kuba

Byl jsem na táboře. Byl to pirátskej tábor, stáli jsme na prknách a házeli po sobě šiškama a kdo byl trefenej, musel z kola. Já jsem nebyl nikdy trefenej a nadskakoval jsem. A kdo šlápnul na trávu z prkna, musel taky z kola, protože ho sežrali žraloci. A modrý zvítězili několikrát a černý pohráli pod modrejma a červenejma – teda ne dohromady. Byli červený proti modrejm nebo černejm. A kdo to zvládnul moc dobře, ten si moh jít pro klíče. Pak jsme museli Sirénám řikat rýmovačky, co se rýmovaly jejich slovům, a za to jsme dostali od Vendy klíče. Venda byla Siréna. Taky jsme dostali klíče za to, jak jsme odvázali princeznu, kterou hrála Venda, od Masokolumba. Na tom provaze, co jsme jí odvázali, byly klíče. Potom jsme byli uvězněni v kukuřičným poli a jednou nás chytli stráže a jednou ne. A pak jsme ukradli klíče od žalářníka. To byl myslimže Kudyd. Krakena odlákali klíčema, jak cinkali, a my jsme mu zatím vzali klíče a kamení a provazy z nějakýho člunu. Měl fialovou hlavu a chapadla. Toho hrál myslimže taky Kolumbus. Kolumbus hrál myslimže i vědmu. Vědmy byly srandovní. Řikali nám o budoucnosti a taky, že kdo vstoupí zezadu do „mé chýše, bude shozen z velké výše do latrýše“. Ještě vědmu dělala myslimže Venda.
Každá skupina měla vlajku.
Teď diktuju zase o týpý. Takhle byly dvě a takhle bylo jedno. A tady byla kuchyně. Potůček, lávka tenká, za kuchyní říčka tenká, tam jsme si myli nádobí. Říčky byly dvě. Za kuchyní trochu dál šikmo od domku vědmy za kuchyní byla latrína. Taky sušák a táborák. Byly dva. Pyramida a pagoda. Jo a pak tam byly kamna.
Měli jsme hesla. Abychom se poznali. Když někdo potkal někoho, kdo neznal heslo, tak musel zapískat tů tů jako poplach. Hesla:
Když se Kraken nakrkně – do rána seš na prkně.
Uši voskem zalejte – sirénám pak zapějte.
Kostlivcovi chrastí kosti – nemá svalů ani dosti.
Když jsme odcházeli od Krakena, tak pršelo. Jinak pršelo jenom v noci, ve dne ne. Dvakrát byl v noci takovej slejvák, že jsme nešli na rozcvičku.
K snídani byly rohlíky s medem nebo taveňákem a okurkou nebo marmeládou jahodovou nebo malinovou. Poridž byl někdy k večeři nebo k obědu. Byl s hodně grankem a cukrem a skořicí jsem si ho dával já. Taky jsme měli třešňový knedlíky. Vařila třeba Nika, Venda nebo tak. Jednou jsme obsluhovali my dospěláky. Velký uvařili ty knedlíky a malí se dívali, jak rozdávaj. Pak si malí taky nandali a jako poslední po malejch si nandali velký. Malí dělali ty knedlíky taky – zabalovali je s těma třešněma.
V našem týpý spali Viktorka, Matyáš, Mikuláš, já, Anča, Dorotka a ještě tam spal někdo. A pokaždý nějakej dospělák a někdy i pes – když tam byl Viki. Četli jsme třeba o úzkokolejce, pak o hádalce. Stavěl jsem s Viktorkou vor z malejch klacíků, co vezly igelitovej pytlík od papírovejch kapesníčků. Plulo to. Taky jsme stavěli domeček pro mrtvýho motýlka. Takhle byl šikmo a na tom papírová střecha a pak to bylo na mechu, ta papírová střecha. A pak se ten domeček nějak zboural, asi ho zboural Marek, protože ten odtamtuď zrovna odcházel a pak už tam ten motýlek nebyl.
O poledním klidu jsme jednou po sobě házeli spacáky a jindy různý věci a jednou jsme se snažili udržet Mikuláše co nejdýl na zemi. Ale byla to jen legrace. Taky jsme se prali o poledním klidu – jednou jenom.
V naší družině byl Sebastian, Martin, Dorotka, Rozárka, Emička, Marek, pak druhej Marek. Kapitánem byl Sebastián nebo Martin. A zástupce byla Eliška. Byli jsme modrý MAGIC s fregatou. Tu jsme měli i na triku, ale to MAGIC ne. Černá družina se jmenovala Černá perla a červený měli ve znaku džunku, ale jmenovali se ještě jinak. Myslimže nějak od V nebo O.
Taky jsme lezli po provazech na žebřík a z něj jsme museli zazvonit na zvon. Abychom upozornili ostatní lodě, že je tam útes. A lezli jsme po ráhně.
Nestejskalo se mi.


Zapsáno v Jindřichově Hradci, 13.7.2007.