Táborová kronika

Jsa posilněn ethanolem v rozličných formách usedám k počítači, abych vyťal morální políček všem kverulantům a pokouším se zapsat něco k táborovým událostem. Neočekávám, že tento zápis v sobě bude mít byť jen zlomek té dětské bezprostřednosti, která je tak půvabná a kvůli které se vlastně kronika píše. Ale mám zato (aniž bych někoho obviňoval), že letos dozor nad svištími zápisy opět selhal.

Takže po týdnu „Matek s dětmi (o otcích nemluvě)“ (který by si zasloužil vlasní zápis) se přivalili Svišti. Hned po příchodu na ně čekalo povinné podepsání „artikulí“, neboli dokumentu, který každého piráta zavazuje k čestnému (samozřejmě v pirátském slova smylsu) chování. Žádný z přišedších Svišťů toto neodmítl a tímpádem mohli býti všichni Svišti povýšeni do stavu pirátského. Banality o ubytování atd. asi nemá cenu nějak rozvíjet.
Letos jsme přivítali nového Sviště – Jenny. I když šlo o aplikaci praxe v minulosti již (neúspěšně) vyzkoušené, totiž přijetí Sviště bez předchozího prověření jinými akcemi, musím říci, že Jenny obstála a bez sebemenšího zaváhání absolvovala celý tábor – zřejmě také díky Viktorčině asistenci. Moje obavy mohou být ospravedlnitelné následující diskusí o motivech vhodných pro zobrazení na pirátské vlajce:

Já: No tak co myslíte, že by se tak mohlo dát na pirátskou vlajku?
Vašík: Lebka!
Viktorka: Zkřížený hnáty!
Jenny: Barbínka!

Nicméně všechny tyto tendence byly záhy potlačeny a Barbie (pokud si dobře vybavuji) se nakonec na vlajku pirátské lodi Victory nedostala (zřejmě i díky absenci růžové barvy mezi foukacími fixami).
Foukací fixy považuji za naprostý hit – jsou vhodné de facto na všechny povrchy (včetně lidské kůže) a ve spojení s tématickými šablonami jde o nepřekonatelnou technologii, kdy i nejméně zruční jedinci dokážou dosáhnout uspokojivých výsledků. Navrhuji zařazení foukacích fix na seznam povinné výbavy vedle hřebíků, provázků, parohů, chomoutu a dalších táborových artefaktů.
Jak jsem již naznačil, tématem táborové hry byli piráti. To je tak asi vše co o tom mohu říci. Až do konce jsem tápal v dějové linii. Ale to vůbec nevadilo, protože hra byla připravena do nejmenších detailů, výpravné kostýmy byly rovněž k dispozici, takže šlo do hry kdykoliv naskočit – člověk prostě dělal to, co měl ve scénáři. Fascikl ručních poznámek vytvořených Johankou, jakož i deník piráta, detailně rozkreslené scény, dialogy i seznam dublérů a kasakadérů se jistě brzy stanou přílohou tohoto zápisu.

Nyní mě však již opouští původní nadšení, a tak prozatím končím. Berte to jako výzvu – kdokoli, kdo by chtěl navázat na tento zápis, je vítán...