Kosmický výlet

Sešli jsme se na Smíchovském nádraží a bylo nás jako psů. Z hrůzy, že se nevejdeme do autobusu, zabrali jsme poměrně včas celé nástupiště. 23 svišťů, 8 dospělých, jeden kočár a Anýz. Když autobus přijel, ukázalo se, že nástupiště bylo sice plné lidí, ale ti čekali na úplně jiný autobus. Dan v autobuse okamžitě usnul, což nás všechny dost překvapilo. Když jsme se vypakovali na Zbraslavi z autobusu, museli jsme najít červenou značku. U kapličky svišti museli samozřejmě hned svačit, jsou totiž neobyčejně žraví. Po svačině každý obdržel jeden supertajný předmět, který musel donést bez toho, aby ho někdo spatřil, až na druhou kosmickou stanici. Protože jsme se ocitli na neznámém území, bylo potřeba velmi opatrně projít, aniž by si nás nějaký mimozemšťan dal k obědu. Takže jsme se museli neustále schovávat. Pro jistotu jsme měli na hlavě i ochranné přilby. Pozornosti jedné mimozemšťanky jsme se ovšem nevyhnuli, byla nějaká nervozní a i když s sebou měla nějakého nadpozemského domácího mazlíčka, sršely z ní akorát blesky. Ještě že jsme měli ty helmy.
Po krátké chůzi jsme v lese našli místečko jako stvořené pro různé honičky s kosmickou tematikou. Když se svišti dostatečně unavili, dali jsme se opět do pohybu. Zaskočila nás rozdvojka na cestě, proto jsme se rozdělili a mladší, starší, no prostě ti, co jim již mnoho sil nezbývalo, šli kratší cestou a odpustili si výhled z vyhlídky a ti odolnější si prohlédli panoramata. Sešli jsme se u posedu, kde jsme narazili na dalšího mimozemšťana. Tahle planeta byla nějaká nehostinná. Chtěl po nás občanky a tak. Byl velmi nerudný. Naštěstí jsme se ubránili jeho negativním paprskům, které nás nezahnaly, nezneškodnily, jen malinko přiotrávily.
Zahráli jsme si potom ještě v lese hry s míčem, tentokrát už bez ochranných kosmických pomůcek, neboť většinou vzaly za své při prvních hrách.
Na autobus zpátky jsme překvapivě přišli s hodinovým předstihem, tak jsme ještě chvíli okupovali dětské hřiště a dokonce se nám podařilo ho opustit v původním stavu, nepoškozené.
Vzhledem k tomu, kolik nás bylo považuji výlet za úspěšný v tom, že nebyly žádné úbytky :-)
Trochu fotek je zde, ale nebylo moc světla, tak jich není tolik, ty ostatní byly takové nijaké.

A další fotky z Habsburského výletu...

...zde.

Habsburský výlet

Fotky zde.

Program na podzim 2011

K nahlédnutí zde.

Fotky ze zahajováku

Zde jsou první fotky ze zahajováku od V(i/y)k(i/y)ho: Zahajovák 2011

Tábor

Milí svištíci a rodiče. Pár fotek z tábora najdete zde a Johanka vložila své fotky sem.

Rýžování zlata

Tak jsme se sešli v hojném počtu a vyrazili vstříc zlaté horečce. Přes hory a doly jsme se dostali do Studené, kde byla otevřena štola svatého Josefa. Svišťů bylo tolik, že se nevešli do jedné skupiny, tak to bylo trochu nadlouho, ale zase dostali moc pěkné hazuky a helmy. Ve štole byla hrozná zima. Jinak nevím, co tam bylo, protože tam byly nízký chodbičky, tak jsem tam ani nešla. Jak svišti postupně vylézali ze štoly, ze svých batůžků vyndavali rýžovací talíře a snažili se, opravdu poctivě něco najít. Bohužel musím konstatovat, že výprava byla neúspěšná a to i přes to, že jim tam Gábina pro jistotu naházela takové hezké skleněné kamínky. Nenašli ani jeden. když už jsme byli všichni mokří a zmrzlí, uklidili jsme pánvičky a vydali se k vlaku, abychom ho stihli. Bylo tři hodiny do odjezdu a měli jsme před sebou ještě tři kilometry, což bylo tak akorát. Po cestě nás zastihla šílená bouře, někteří neměli pláštěnku, takže jsme se schovali pod obrovským stromem. Ne na vyvýšeném místě, nejsme praštění. Tam svišti pro ukrácení dlouhé chvíle hráli hru s míčem a když přestalo pršet, vyrazili jsme k nádraží. Na nádraží jsme dojedli poslední zbytky, protože jinak se samozřejmě svačilo skoro celou cestu, jako vždycky. A když byli svišti najedení, hráli hru se stočenými novinami. Nakonec jsme v různém stupni vyčerpání nasedli do vlaku a odjeli domů. Nějaké fotky jsou zde.