Kuba a Terezka se překřikují, máma zapisuje:

Byli jsme na svištím vejletu. Nejdřív jsme jeli vlakem, pak jsme šli pěšky. Dlouho.
Dlouho jsme šli do kopce asi 100 nebo 1000 metrů vysokýho a došli jsme do takovýho lomu, co se podobá spíš nádraží. Tam jsme čekali a pak nás odvez malej dětskej vláček a pak jsme jeli nazpátek. Ten vláček nás zavezl jako pod skálu a tam byla taková vyhybka, mašina na ní najela, odpojila se od Terezčinýho vagonu, zajela za nás a připojila se k mýmu vagonu. Celkem tam byly 3 vagony. Byli tam Svišti i cizinci z jinejch zemí. Anglický nebo japonský. A pak jsme šli pěšky do tunelu, ve kterým jsme šli a koukali na stovky mašin a jednu sanitku, který příští sobotu všechny vyjedou. A pak jsme šli a uviděli jsme gong. Hagenův. Terezka: „Já jsem si nezazvonila. Oni volali potom Hagene, přijď si pro mě, a já jsem se bála.“ Kuba si zazvonil třikrát. Hagen ale nepřišel. Terezka: „On byl jenom z kosti a ta kost se hejbala.“ A viděli jsme netopýra. Terezka jednoho a Anča dva. Pak jsme šli na autobus a jeli jsme domů. Terezka nejvíc šla s Vendulkou a Vednou. Kuba nejvíc s Mikulášem, Matýskem, Štěpánem, Markem a Vaškem. Ještě tam byly Dorotka, Anča a Majda. Mazalka tam nebyla.
Terezka: „Líbilo se mi tam, i když jsme tam nespali.“
(zapsáno 18.10.2008)

Jak jsme šli za Hagenem

Již ve vlaku k nám přistoupil nějakej jinej oddíl, trochu jsme se báli, abychom nevystoupili s menším či větším počtem svišťů. Ale vše dobře dopadlo a mohli jsme se vydat z Loděnice nahoru do kopce. Svišti nedostali povolení hned ve vlaku vybalit svačinu, tak pořád škemrali, že už mají hlad, že už chtějí svačit, ať už je svačina. Tak jsme v půlce kopce vyměkli a svačinu jsme povolili.
Pak jsme pokračovali do kopce nahoru. Všichni vzorně šlapali. Nikdo si nestěžoval, že ho bolí nožičky, jen občas někdo chtěl zase svačit. Po cestě jsme byli nuceni dobýt průsmyk, jelikož byl obsazen nepřátelskými hordami. Vše naštěstí skončilo pouhým jedním lehkým zraněním.Když jsme dobyli průsmyk, pokračovali jsme v sápání. Pak už to byl jen kousíček k Solvayovým lomům. Přišli jsme přesně na prohlídku. Nejdřív jsme si prohlídli muzeum a pak vláčkem odjeli na okružní jízdu. Skončlili jsme u štoly, kde se podle pověsti skrýval Hagen. Někteří odvážní svišti dokonce zazvonili na Hagenův zvon. Doufám, že se příští rok sejdeme na podzimním výletu v plném počtu :-).
Pak zase svačina, měli tam ovšem trochu velký nábytek. No a pak už jsme jen pospíchali na autobus, aby nám neujel. Naštěstí jsme si ho nadběhli, tak jsme měli ještě než přijel chvilku času na fotbálek se dvěma, případně třema míčema. Vyhráli čepičáři.
No a v autobuse usnul vyčerpáním pouze Robert, tak jsme zvládli předat svistě rodičům na Zličíně v celkem čerstvém stavu.
Takže příště už chci, mohu, dovedu... ať ty výlety končí stejně. Že bylo krásně jsem ani nepsala, je to z fotek patrné a ještě byste záviděli, že jste s námi nebyli.

Z Terezčina deníku

Byla jsem na dvoudenním výletě a bylo to tam moc príma. Jedli jsme tam gulášovku s bramborama a ještě buřtama a poridž s kakaem a kořicí a cukrem.
Pili jsme tam vodu a jahůdkovej čaj. Spali jsme na půdě, tam byly matrace.
Měli jsme s sebou baterky. Vedle mě spal Kuba a z druhý strany Ema. Naproti spal Mikuláš a Matyáš, proti Markovi. Nejvíc jsem tam kamrádila s Mazalkou a s Vendulkou. Hráli jsme tam hru "Na dvoře a krále". To se hrálo, že někdo musel chytit míč a když ho nechytil, tak musel doběhnout nebo se natáhnout.
A když vyběhne, tak tam někdo, jestli chce, může skočit mu. Taky jsme hráli hru na opice. To někdo musí vylízt na strom nebo - kdo to nezvládne - tak se někam schová a někdo, kdo chce, tak pyká. Já jsem vylezla na jeden stromeček úplně sama. Dolu mi pak pomáhal ňákej dospělák. Dělali jsme dva ohně. Na jednom ohni se zpívalo a na tom druhým ne. Na kytaru hrál Intoš. Hrál Teď jsem já u kormidla. Ale taky spoustu, který jsem neznala. Domů jsme šli nejdřív pěšky a potom autobusem.


Terezka

P.S.: Kuba i Terezka přijeli fakt nadšený. Oba měli hroznej hlad, tak jsem je chtěla vzít za odměnu k mekovi, ale přesvědčili mě, že pojedeme domů a že mi Terezka ukáže, jak jí poridž, protože jim děsně chutnal. Museli jsme se kvůli tomu stavit v Bille a koupit skořici. Uvařila jsem poridž, oba si ho notně posypali skořicí, cukrem a kakaem. Kuba ho samozřejmě snědl. Terezka snědla dvě malinký lžičky a pravila: "Hmmm. To je tak strašně dobrý, že to ani nebudu jíst. Ale je to fakt dekalitesa!"

Ze Zahajováku

V pátek večer svišti našli ve sklepě takovýho pána, který už nejevil známky života, ale měl u sebe jakési obrázky. Sobotní dopoledne trávili svišti mimo jiné tím, že do mapy zakreslovali místa, kde nalezli něco, co přesně odpovídalo danému obrázku.
Odpoledne pluli na lodích po ostrovech a k tomu jim dopomáhal kompas. Pak hráli takovou bezvadnou hru, aby se hodně unavili. Utvořili dvojice a obíhali Kopec, kdo dřív, ale neběželi spolu, nýbrž proti sobě, každý jiným směrem, takže to byl vlastně závod sám proti sobě. S Terezkou závodil jezevec, promiňte Horác, a Terezka za mohutného povzbuzování a doprovodu jezevce porazila. Pak si svišti dali menší zápas v softu, speciálně vyvinutým pro sviští účely, a to včetně pomůcek. Taky se využil sad pro oblíbenou hru na opice.
Večer přijeli hosté na výroční táborák, při něm jim svišti ukázali, jak krasně a nahlas umějí zpívat a také jim předvedli jednu moc povedenou scénku. Pokud jsem to pochopila, byla to nějaká televizní soutěž o ořechy, které nakonec došly a soutěž byla zrušena. Za zmínku rovněž stojí scénka velkých svišťů o želvičce, co měla moc horký nožičky. V devět hodin šli svišti spát, a spali až do rána.
K snídani byl samozřejmě poryč, všichni se na něj těšili. Potom svišti zmizeli a během velmi krátké doby udělali na mnoha místech spousta barikád a bednění a spolu s velkými svišti sváděli nějakou bitvu. Když všechno vzorně uklidili, následovala povinná hra každého zahajováku na krále a dvořeníny.

No a tak nějak jsme se měli. Bylo krásné počasí, takže jsme strávili sluncem, radostí a dětským štěstím prozářený víkend.
Kdybyste si nevšimli, že jsou fotky ze zahajováku dole mezi fotkama, jsou taky tady.

Program na podzim 2008

Ke stažení zde.

Kubův sviští tábor 2008

Kuba vypravuje, máma zapisuje.

---

Byl jsem na táboře.
Byl tam Lord Snobbington. Někdo mu říkal Sýr, místo Sire, a nebo dokonce Syrečku. Byl to ve skutečnosti Piskoř. Zahradník byl Kolumb. Lorda Snobbingtona někdo ukrad, když měl bejt liščí lov. Místo lovu bylo vyšetřování. Pět dní jsme ho hledali. A Radovan říkal, že si určitě někde pije kafe nebo limonádu a až ho najdeme, že nás určitě nebude ani chtít vidět a bude řikat, jaktože jste mě tak pozdě našli. Měli jsme jít na liščí lov, tak jsme šli. A Lady Snobbingtonová řekla, že po snídani Lord odešel a od tý doby ho už neviděla.
Trvalo pět dní, než se nám ozval.
Byl jsem v družině Černí čmuchalové. Druhý dvě družiny se jmenovaly Zelená dé-ká, jako detektivní kancelář, a ještě tam byli Červení šerloci. Černí čmuchalové vyhráli. Dostali pět set tisíc. Zelení DK dostali šestset a červení šerloci dostali čtyřicet tisíc. Zelenej byl Mikuláš, červenej byl Matýsek a černej jsem byl já.
Teď napíšu něco já. Napíšu, kdo byl v naší družině:

radovan ema petr ema vašek ja čenda

Kormidelníkem byl Radovan a Ema. Jirsová.

Protože další „souvislé“ vypravování se mi za celé prázdniny nepodařilo z Kuby dostat, pokusila jsem se alespoň zaznamenat několik útržkovitých zážitků:

---

Intoš byl Sherlock Holmes. ... Lord Snobbington byl Piskoř. A měl psa. Doopravdy byl Žábiny a jmenoval se nevim. Nejmenoval se nevim, ale já nevim, jak se jmenoval. ... Byl tam taky komorník Lorda Snobbingtona. To byl Žán. ... Horác byl strážník a byl podezřelej. ... Spáchal to zahradník Kolumb. S tim jsme se nejvíc nasmáli. Je nejlegračnějčí i nejpřísnější a umí nejlepší tresty, třeba kobru nebo ušinakaši. ... Kolumb jedl šišku a pak plival tu šišku a pak po nás házel konev, do který čůral. ... Robert byl porybnej. Taky jsme ho chvíli podezřívali. Taky jsme podezřívali Lady. Jen strážník ne. ... Odlejvali jsme stopy. Byly to stopy Lady. ... Dělali jsme bahenní lázně. Radovan se tam jednou zabořil až po krk. A plavky, co byly na začátku tábora bílý, byly na konci hnědý. ... Nika byla doktorka. Tu jsme vůbec nepodezřívali. ... Vyráběli jsme si trička. Pak jsme na ně dostávali pecky. ... Líbilo se mi tam. Byl to dobrej tábor.

Výroční táborák oddílu Šipka

Pozvánku si prosím stáhněte zde.