Sviští tábor Ondřejky 2012

Moc pěkné fotky od Kristýny:

Sviští zpěvník

Sviští zpěvník

Cyklovýlet

V sobotu byl sviští výlet na kolech.Počasí se nám vydařilo.Do stromovky jsme jeli ciklosteskou podél Vltavi.Ve stromovce na nás čekali ti bez kol.Dělali jsme různé soutěže.Soutěžilo se v závodu,šnečím závodu,slalomu,krasojízdě,a jízdě v terénu.Výsledky soutěže: na 1.místě se v mladší kategorii umístili Vendulka a Terezka,na 2.a 3.místě se umístil Tonda Váňa.Ve starší kategorii se na 1.místě se umístil Mikuláš a na 2.místě se umístila Anča a na 3.místě se umístil Matyáš.Hubert si zapomněl batoh na srazu a intoš pro něj musel dojet.S Ančou byla prča,povídalijsme si vtipy.

Zimní Šárkou za Vendou

Tak to vypadá, že zima už skončila. Takže nedělní výlet bude bez bruslí, hokejek, saní, bobů a vůbec všech zimně-radovánkových pomůcek. Místo toho si vezměte vybavení do bláta...

Program na jaro 2012

K nahlédnutí zde.

Kosmický výlet

Sešli jsme se na Smíchovském nádraží a bylo nás jako psů. Z hrůzy, že se nevejdeme do autobusu, zabrali jsme poměrně včas celé nástupiště. 23 svišťů, 8 dospělých, jeden kočár a Anýz. Když autobus přijel, ukázalo se, že nástupiště bylo sice plné lidí, ale ti čekali na úplně jiný autobus. Dan v autobuse okamžitě usnul, což nás všechny dost překvapilo. Když jsme se vypakovali na Zbraslavi z autobusu, museli jsme najít červenou značku. U kapličky svišti museli samozřejmě hned svačit, jsou totiž neobyčejně žraví. Po svačině každý obdržel jeden supertajný předmět, který musel donést bez toho, aby ho někdo spatřil, až na druhou kosmickou stanici. Protože jsme se ocitli na neznámém území, bylo potřeba velmi opatrně projít, aniž by si nás nějaký mimozemšťan dal k obědu. Takže jsme se museli neustále schovávat. Pro jistotu jsme měli na hlavě i ochranné přilby. Pozornosti jedné mimozemšťanky jsme se ovšem nevyhnuli, byla nějaká nervozní a i když s sebou měla nějakého nadpozemského domácího mazlíčka, sršely z ní akorát blesky. Ještě že jsme měli ty helmy.
Po krátké chůzi jsme v lese našli místečko jako stvořené pro různé honičky s kosmickou tematikou. Když se svišti dostatečně unavili, dali jsme se opět do pohybu. Zaskočila nás rozdvojka na cestě, proto jsme se rozdělili a mladší, starší, no prostě ti, co jim již mnoho sil nezbývalo, šli kratší cestou a odpustili si výhled z vyhlídky a ti odolnější si prohlédli panoramata. Sešli jsme se u posedu, kde jsme narazili na dalšího mimozemšťana. Tahle planeta byla nějaká nehostinná. Chtěl po nás občanky a tak. Byl velmi nerudný. Naštěstí jsme se ubránili jeho negativním paprskům, které nás nezahnaly, nezneškodnily, jen malinko přiotrávily.
Zahráli jsme si potom ještě v lese hry s míčem, tentokrát už bez ochranných kosmických pomůcek, neboť většinou vzaly za své při prvních hrách.
Na autobus zpátky jsme překvapivě přišli s hodinovým předstihem, tak jsme ještě chvíli okupovali dětské hřiště a dokonce se nám podařilo ho opustit v původním stavu, nepoškozené.
Vzhledem k tomu, kolik nás bylo považuji výlet za úspěšný v tom, že nebyly žádné úbytky :-)
Trochu fotek je zde, ale nebylo moc světla, tak jich není tolik, ty ostatní byly takové nijaké.

A další fotky z Habsburského výletu...

...zde.

Habsburský výlet

Fotky zde.

Program na podzim 2011

K nahlédnutí zde.

Fotky ze zahajováku

Zde jsou první fotky ze zahajováku od V(i/y)k(i/y)ho: Zahajovák 2011

Tábor

Milí svištíci a rodiče. Pár fotek z tábora najdete zde a Johanka vložila své fotky sem.

Rýžování zlata

Tak jsme se sešli v hojném počtu a vyrazili vstříc zlaté horečce. Přes hory a doly jsme se dostali do Studené, kde byla otevřena štola svatého Josefa. Svišťů bylo tolik, že se nevešli do jedné skupiny, tak to bylo trochu nadlouho, ale zase dostali moc pěkné hazuky a helmy. Ve štole byla hrozná zima. Jinak nevím, co tam bylo, protože tam byly nízký chodbičky, tak jsem tam ani nešla. Jak svišti postupně vylézali ze štoly, ze svých batůžků vyndavali rýžovací talíře a snažili se, opravdu poctivě něco najít. Bohužel musím konstatovat, že výprava byla neúspěšná a to i přes to, že jim tam Gábina pro jistotu naházela takové hezké skleněné kamínky. Nenašli ani jeden. když už jsme byli všichni mokří a zmrzlí, uklidili jsme pánvičky a vydali se k vlaku, abychom ho stihli. Bylo tři hodiny do odjezdu a měli jsme před sebou ještě tři kilometry, což bylo tak akorát. Po cestě nás zastihla šílená bouře, někteří neměli pláštěnku, takže jsme se schovali pod obrovským stromem. Ne na vyvýšeném místě, nejsme praštění. Tam svišti pro ukrácení dlouhé chvíle hráli hru s míčem a když přestalo pršet, vyrazili jsme k nádraží. Na nádraží jsme dojedli poslední zbytky, protože jinak se samozřejmě svačilo skoro celou cestu, jako vždycky. A když byli svišti najedení, hráli hru se stočenými novinami. Nakonec jsme v různém stupni vyčerpání nasedli do vlaku a odjeli domů. Nějaké fotky jsou zde.

Zbraslav

Sešli jsme se na nádraží v Bráníku a bylo tam teda opravdu hodně svišťů. Někteří tam teda nebyli, protože mysleli, že je sraz až v deset :-) ale i ti nás nakonec sehnali a dohnali. Ve vlaku moc milá průvodčí chtěla doklady, že těm malejm svišťům není ještě deset, tak to mě pobavilo a dělala jsem trochu natvrdlou, pak to nevydržela a odešla.
Bylo krásně a tak jsme vyrazili směrem k zoo. Po cestě probíhala soutěž, kdo si zapamatuje víc zvířátek z celé zoologické zahrady. Nakonec jsme dorazili k ohništi a svišti dostali za úkol po družinách nanosit dříví na ohýnek. Vyhrály všechny družiny, jedna měla největší hromadu ale nenalámanou, druhá měla střední hromadu středně nalámanou a třetí skupina měla nejmenší hromadu, ale nejlépe nalámanou. Společnými silami rozdělali svišti oheň a upekli si buřtíky z domova. Když jsme se dosyta najedli, vyrazili jsme směrem vzhůru. Potom svišti hráli oblíbenou hru na piráta, kdy pirát sedí se zavázanýma očima, hlídá poklad a všichni se k němu snaží připlížit. Na koho pirát ukáže, musí se vrátit na začátek. Následovala velmi oblíbená hra cukr káva limonáda a musím říct, že pozice ve kterých svišti končívali, byly opravdu neskutečné. Vynikaly obzvlášť Róza, Nella a Terezka.
Potom jsme pokračovali směrem na Závist a po cestě hráli hru povodeň, bomba a nálet. Když nějaký velký svišť zavolal povodeň, bylo nutné do desti najít nějaké vyvýšené místo, aby si vás povodeň neodnesla. Když se ozvalo nálet, bylo potřeba se ukrýt a když bomba, padnout k zemi. Zabráni do hry ztratili jsme značku, takže jsme se museli sápat do prudkého kopce, kde kvetlo něco hrozně zvláštního, protože jsme měli všichni úplně zelené boty.
Na Závistském hradišti jsme se nasvačili, jak jinak, svišti totiž svačí neustále. když si naplnili břicha, zahráli si hru na krále. Na místě ministra nejdéle setrval Hubert a když se svišti začali rozčilovat, že se ani nehne, že tam furt stojí, celkem rozumně se ohradil, že tam musí stát, když na něj nikdo zatím neházel ten míč.
No a pak jsme měli, jako vždy naspěch, poněvadž průměrná sviští rychlost je kilometr za hodinu. Takže jsme s velikým vypětím ušli celé čtyři kilometry, což zmohlo hlavně starší část výpravy. Ale vlak jsme stihli a dokonce si svišti ještě proběhli opičí dráhu na dětském hřiši nad nádražím. No a ve vlaku po mně pan průvodčí chtěl doklady, že malým svišťům není deset, ale zvolila jsem osvědčenou taktiku a vyšlo to.
No a pak jsme se rozešli úplně ucaprtaní do svých domovů. Ještě že bylo tak krásně a teplo. Děkujeme velkým svišťům, že se snažili a odvedli svůj první výlet.
A fotky zde

Hokejový výlet II

Zdá se, že počasí nám není nakloněno. Led ve Lhotě se jeví býti nezpůsobilým. Takže brusle můžete nechat doma, hokejový zápas se odehraje na pevném povrchu s tenisákem.

Hokejový výlet

Zatím to vypadá, že počasí přeje, takže ledu by mohlo být dost. Hokejky a brusle zřejmě vybereme od svišťů na srazu a na místo dopravíme vozem. Vše se ale může změnit, proto nadále sledujte tyto stránky!

Vánoční schůzka (nebo vlastně mikulášská?)

Pár fotek je k vidění zde.

Co se dělalo:

1. Sešlo se
2. Šlo se
3. Došlo se na kopeček
4. Utíkalo se před čertama
5. Bálo se a brečelo se
6. Nosilo se dárečky
7. Pak se zase šlo
8. Koukalo se na kachny jak bruslej
9. A kloužou se
10. Pak se zase šlo
11. Hrálo se na hřišti
12. Málem se rozpláclo Adama
13. Pak se jelo tramvají
14. Pak se zase šlo
15. Pak se přišlo do tepla
16. Jedlo se cukroví
17. Hrálo se v herně
18. Šílelo se v herně
19. Dělaly se svíčky z včelího vosku
20. Dívalo se na sviští filmy
21. Dávaly se dárečky
22. Zpívaly se koledy
23. Hrála se taková hra jak se hraje a posílá se krabička
24. Uklízelo se
25. Šlo se domů

1. - 11., 13. - 25. Bylo veselo

Program akcí na podzim 2010

Máme tu další školní rok a s ním i další sviští program, tentokráte na podzim 2010.

Tábor 2010

Nějaké fotky najdete zde, až dostanu další, přidám.

Putování vyschlým mořem do Radouně

Ráno na srazu trochu pršelo, což tedy většinu účastníků moc nepotěšilo, ale než jsme se nadáli, sluníčko vysvitlo a svišťům nestačily batůžky na vrstvy, co museli odkládat. Odpoledne už bylo vyloženě horko. Po cestě svišti doprovázeni Horácem a Intošem hráli různé dovednostní hry a hlavně hádali hádanky. Například, jedna velmi zapeklitá. Má to křídla jako moucha, létá to jako moucha, vypadá to jako moucha, je to moucha. Co je to? A ještě mnoho dalších. Za každou správnou odpověď nebo splněný úkol dostali svišti jedno malé vzácné svítící céčko. Protože množství kroků některých malých nožiček neodpovídalo síle a výdrži, byli svišti nablíženi k cíli auty. Na zahradě už byly postavené stany a rovněž pár velkých svišťů. A taky pár úplně malých svišťů. Když se svišti ubytovali, byla večeře, pekli se buřty, sýry, chleby a po pár písničkách se šlo spát. Najednou vůbec nebyli unavení. A ráno v šest už zase vůbec nebyli unavení... Po snídani si svišti zabalili, na řadu přišly další hádanky, mezitím tedy někteří svá těžce získaná céčka poztráceli, jiní, šťastní je nalezli.
Také v neděli svišti museli ukázat, co v nich je a poměřovali své síly při skocích do dálky, přetahování, vytahování dědka Řepy. No a po obědě se svišti naložili do aut, odvezli kousek blíž k vlaku a šli vejletem na vlak, který stihli a dokonce si po cestě i zahráli oblíbenou, některými ne úplně pochopenou, hru na krále a dvořeníny. Kdo se chce podívat na fotky, jsou tady.

ZOO

Tak jsem se konečně dostala ke stažení fotek z foťáku, kdo bude chtít, nechť se podívá sem.
Byla krásná první teplá neděle a tomu odpovídalo i množství lidí, které se vydalo do ZOO na procházku. Svišti měli za úkol přijít v masce nějakého zvířete, což jim později umožnilo zahrát si hru, při které se snažili dát se dohromady s jinými svištími zvířátky podle vybraného kritéria. Například udělejte skupinky podle toho, co žerete, jaké a nebo kolik máte nohou, čím jste porostlí a tak podobně až nakonec udělali potravní řetězec, v němž úplně mimo byl slon. Potom si dali opravdickou malou svačinku, což Tondu přimělo k tomu, aby vyndal kus pečeného kuřete. Potom jsme koukali spolu s milionem lidí na krmení tučňáků, ale svišti byli malý a šikovný a tak se nacpali dopředu a všechno viděli. Zjistili jsme, že přesunout tolik svišťů od jednoho výběhu k druhému, bez toho, aby se promíchali s cizími a nadobro ztratili, je nadlidský úkol, tak svišti vybalili uzlovačky, které jsme svázali a vždycky jeden dospělý dostal za úkol držet lano vepředu a druhý vzadu a všichni svišti někde mezi nimi. Nevím jak je to možné, ale ten, který šel vepředu, si vždycky stěžoval, že ačkoli se jde šnečím tempem, je potřeba velmi táhnout.
Protože se stala v zoo jedné staré želvě nehoda a po zoologické zahradě poztrácela svoje malé želvičky, byli svišti požádáni, aby se je snažili najít. Místa výskytu, kde se roztržitá želva pohybovala byly vyznačeny na mapě.
Po cestě jsme občas viděli i nějaká zvířata, trochu jsme svačili a ještě hráli nějaké hry. Místo avizovaného krmení varanů viděli svišti krmení želv a vyslechli si přednášku o pavoucích, kteří do zoo přicestovali omylem s krmením, ale zalíbilo se jim tam a teď mají svoje vlastní terárium. Na konec jsme spěchali na komentované krmení vlků, což bylo jen komentování a žádné krmení, ale paní byla moc milá. Terezce se podařilo upustit masku do výběhu, což oplakala, ale nedalo se vůbec nic dělat. U východu svišti dostali za odměnu, že staré želvě všechny želvičky pochytali, každý jednu malou do opatrování. No a pak jsme se nevešli do jednoho, druhého, třetího autobusu. Nakonec se nám zadařilo a dojeli jsme na nádraží holešovice. A velmi unavení jsme se rozjeli do svých domovů.